Systém exekučního řízení u nás prochází v posledních letech zásadními změnami a nutno podotknout, že zejména ve prospěch dlužníků. Není se čemu divit – alespoň jednu exekuci už má každý jedenáctý Čech a zvláště nyní, pro koronavirové krizi se může situace ještě zhoršit. Pojďme se ale nyní podívat na to, jak to mají s exekucemi v ostatních evropských zemích. V mnoha ohledech jsou u nich systémy podobné jako v ČR, v jiných se ale významně liší.
Většina evropských zemí má exekutory soukromé
Exekutory obecně rozlišujeme na soukromé a státní. V České republice funguje systém soukromých exekutorů, který hodně lidí kritizuje. Když se ale podíváme do zahraničí, zjistíme, že většina zemí také “sází“ na soukromé exekutory – mají je kromě Slovenska i v Anglii, Belgii, Bulharsku, Estonsku, Francii, Litvě, Lotyšsku, Lucembursku, Maďarsku, Nizozemí, Polsku, Portugalsku, Řecku, Slovinsku, Srbsku, Skotsku, Španělsku a Walesu. Naopak státní exekutoři jsou pouze v Dánsku, Finsku, Chorvatsku, Irsku, Itálii, Německu, Rakousku, Švédsku a Švýcarsku.
Obvykle si i v cizině může věřitel svého exekutora sám vybrat
Dalším hojně diskutovaným tématem je možnost vybrat si svého exekutora. U nás to zatím jde, nicméně jedná se o tom, že by se nově exekutoři věřitelům automaticky přidělovali. Nemožnost vybrat si exekutora je v Evropě obvykle v zemích, kde mají státní exekutory – konkrétně v Dánsku, Finsku, Chorvatsku, Itálii, Německu, Rakousku, Švédsku a Švýcarsku. Jsou pouze dvě evropské země, kde jsou exekutoři soukromí, ale nelze si je vybrat – Slovensko a Maďarsko. Ve zbytku zemí pak možnost vybrat si exekutora věřitelem je.
Jak je to s územní působností exekutorů?
Velmi zajímavou otázkou je také místní příslušnost exekutorů. O zavedení teritoriality se u nás velmi vážně diskutuje a není to nic překvapivého – na území celého státu působí exekutoři pouze v Albánii, Česku a Nizozemí, v ostatních zemích Evropy má exekutor příslušnost shodnou se soudem, správní jednotkou, regionem, hrabstvím apod. Vedle teritoriality se zvažuje i to, že na jednoho dlužníka by (bez ohledu na počet exekucí) připadal pouze jeden exekutor. To by situaci výrazně zjednodušilo a pomohlo nejen dlužníkům, ale díky lepší vymahatelnosti i věřitelům.
Náklady na exekuce jsou u nás obrovské
K nejčastěji kritizovaným bodům, týkajících se exekucí, u nás patří zejména obrovské náklady. Náklady, které si rozdělují samotní exekutoři, advokáti, insolvenční správci apod. V ČR jsou náklady na exekuce jedny z nejvyšších v Evropě, oproti tomu třeba hned v sousedním Německu jsou poplatky výrazně nižší. Problémem je také to, že z nákladů z exekuce se u nás platí DPH (daň z přidané hodnoty). Stát na tom každý rok vydělá až 500 milionů korun na úkor dlužníků, kterým se takto exekuce značně prodraží. Ve výsledku na tom prodělá i samotný věřitel – dostane méně peněz a dlužník musí splácet déle.
V řadě zemí mají chráněný účet – u nás se aktuálně vážně jedná o jeho zavedení
Jednou z věcí, která by významně pomohla mnoha dlužníkům, by bylo zavedení chráněného účtu, neboli účtu, ze kterého už by člověku nesměl exekutor nic vzít. Opět si zde můžeme vzít příklad z Německa, kde už mnoho let tento účet existuje pod názvem P-Konto. Pokud vše dopadne dobře a na podzim čeští zákonodárci příslušné změny schválí, dočkají se dlužníci tohoto účtu i u nás. Budou tak mimo jiné konečně moci využívat i bezhotovostní platební styk, což doposud nemohli.
