Celoživotní abstinence a 3měsíční pobyt v léčebně už dávno nejsou jedinou možností, jak se vypořádat se závislostí na alkoholu. Už téměř 10 let se u nás ke zvládání problémů s pitím alkoholu používá i tzv. kontrolovaná konzumace alkoholu. Jak to funguje a pro koho je vhodná?
Abstinence není vaše jediná možnost
Jak to tedy s abstinencí při léčbě alkoholismu je? Hned na úvod musím zklamat všechny, kdo by rádi slyšeli, že se bez abstinence obejde každý alkoholik. Stále platí stará známá pravda, že abstinence je jediný skutečně bezpečný způsob zacházení s alkoholem a návykovými látkami. Pokud se závislost plně rozvine a selžou opakované pokusy ji zvládnout s pomocí odborníků, zůstává abstinence jedinou cestou.
Až do 70. let minulého století se léčba závislosti jakéhokoliv stupně nutně spojovala s přísnou, celoživotní abstinencí. Předpokládalo se totiž, že i lidé, kteří se potýkají se závislostí v počátečním stadiu, trpí vrozenou „alkoholovou alergií“ a jejich problém nutně vygraduje v těžký, notorický alkoholismus.
Podle studií, které vznikaly po celém světě, je však zjevné, že v určitém stadiu lze ještě celou situaci zvrátit. Proto nejsou moderní terapeutické přístupy, které se zaměřují na léčbu nerozvinutých forem závislostního onemocnění, podmíněny nutností celoživotní abstinence. Tyto metody se nazývají sekundární prevencí či non‑abstinentní léčbou. Patří sem i kontrolované pití.
Kontrolovaná konzumace alkoholu představuje intenzivní psychoterapeutický program, který se zaměřuje především na trvalé posílení schopnosti sebekontroly. U nás se používá, v Evropě nejrozšířenější koncept německého psychologa a adiktologa Joachima Körkela, který se zakládá na principech kognitivně‑behaviorální terapie, relaxační terapie mindfulness a motivační psychologie. Zahrnuje zhruba patnáct schůzek, ideálně v pravidelném intervalu jednou za týden.
Překonat nezdravé vzorce
Zjednodušeně můžeme říci, že nejde o to, kolik toho člověk vypije, nýbrž za jakých okolností, kde, a především v jakém duševním rozpoložení. Je třeba najít a přerušit určité bludné kruhy a odstranit ze života zejména neuvědomované psychické spouštěče cravingu (nezvladatelné touhy se napít).
Neuvědomovaným spouštěčem pití alkoholu může být například některý z nebezpečných vzorců myšlení, kterým se pacient dlouhodobě psychicky vyčerpává. Vnější stres, který zažije v práci, už je jen poslední kapkou. Příkladem takového vyčerpávajícího vzorce myšlení může být například nadměrná sebekontrola v ostatních oblastech života, dlouhodobé potlačování vzteku, přehnané ambice, perfekcionismus a mnoho dalších.
V rámci terapie kontrolované konzumace alkoholu klienti dostanou jako první pomoc několik účinných nástrojů pro okamžitý boj s cravingem. Naučí se používat náhradní techniky k posilování schopnosti sebekontroly a zvládání stresu. Pracují i na tom, aby do svého života zavedli pravidla psychohygieny.
Cílem terapeutického programu ale zůstává dovedení klienta k hlubokému pochopení a zpracování vnitřních spouštěčů jeho potřeby se opít. V podstatě to znamená, že se klient musí smířit s tím, že se za určitých psychických okolností již nenapije. Kvalitní terapie by ho měla dovést k tomu, že tyto situace postupně vymizí, respektive že se s nimi naučí zacházet. Pokud se to podaří, není důvod, aby si za jiných okolností sklenku vína nedal.
Terapie kontrolovaná konzumace alkoholu je určena těm, kteří ještě nesplňují kritéria diagnózy závislostního onemocnění podle Mezinárodní klasifikace nemocí, nicméně odhalili u sebe některý z rizikových vzorců zacházení s alkoholem. Mezi nejčastější rizikové vzorce patří:
- Excesivní alkoholismus, kdy se jedinec opije tzv. jednou za čas, většinou není schopen identifikovat spouštěč, kterým je obvykle vnitřní stres a napětí.
- Sebemedikační alkoholismus, kdy je alkohol užíván např. jako lék na úzkost, depresi, nespavost či stres.
- Častým rizikovým vzorcem u žen je každodenní utajované pití o samotě a také pití alkoholu na zahnání hladu při dietě.
Na závěr je třeba zmínit pravidlo, které platí při léčbě jakékoliv závislosti. Čím dříve si nebezpečné tendence chování uvědomíte, tím rychlejší a snazší je léčba. Pokud problém popíráte a necháte ho narůstat, hrozí vysoké riziko rozvinutí těžké formy závislosti. Pak už je skutečně jediným možným řešením dlouhodobý pobyt v léčebně spojený s určitou ztrátou svobody a celoživotní abstinencí.
